Co přináší nová evropská "ESG" směrnice ? *)

Podávání zpráv o udržitelném podnikání má svoji historii a více rovin, pokud jde o dobrovolnost či povinnost, rozsah, zvolenou metodiku apod. Ne vše, co se reportuje, má svou právní úpravu, ne vše, co se reportuje, je povinné. A ne vše se řídí jasně danými pravidly a standardy, resp. standardů a pravidel je více. V evropském kontextu se však čím dál tím více rozsah a obsah povinností upřesňuje. Významným krokem bylo přijetí směrnice EP a Rady (EU) 2022/2464 ze 14.12.2022 o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (CSRD směrnice - viz https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:32022L2464 ). Tato nová směrnice novelizuje 4 právní předpisy EU, především směrnici o tzv. nefinančním reportingu NFRD (2013/34/EU) z roku 2013. 

Co, od kdy a pro koho platí ?

Do 6.7.2024 má dojít k transpozici směrnice do práva členských zemí EU (např. v českém případě zřejmě formou novely zákona o účetnictví).  Povinnosti se vztahují od: 

• 1.1.2024 na podniky a subjekty veřejného zájmu s prům. počtem 500 zaměstnanců, na které se již vztahuje směrnice EU 2013/34/EU
• 1.1.2025 na velké podniky, splňující alespoň 2 ze 3 kritérií: bilanční suma 20 mil. EUR, čistý obrat 40 mil. EUR a prům. počet zaměstnanců 250
• 1.1.2026 na malé a střední podniky, které jsou subjekty veř. zájmu (viz čl.5 (2c))
• 1.1.2028 na zprávy podniků ze třetích zemí (viz čl.1 bod 14)

Co se má reportovat ?

Povinnost primárně upravuje čl. 19a „Podávání zpráv o udržitelnosti“ (na něj navazuje čl. 29a „Podávání konsolidovaných zpráv o udržitelnosti“). Report má být jasně identifikovatelnou součástí zprávy managementu. Firmy mají 

• reportovat o dopadech působení firmy na oblast udržitelnosti („sustainability matters“) a jak naopak oblast udržitelnosti ovlivňuje firmu
• popsat proces, jakým firma identifikovala informace pro uvedení ve zprávě
• přiměřeně uvést informace nejen o vlastním provozu ale i o hodnotovém řetězci vč. výrobků a služeb, o obchodních vztazích a dodavatelském řetězci
• pokud nejsou k dispozici všechny nezbytné informace o hodnotovém řetězci, mají firmy během prvních tří let od uplatňování předpisu (čl. 5 (2)) čas vysvětlit, proč informace dostupné nejsou a co podnikají proto, aby byly dostupné byly.

Čl. 19a identifikuje tyto oblasti, které má report popsat (podrobněji viz prezentace, resp. samotný text směrnice)

• byznys model a strategii firmy
• firemní cíle v oblasti udržitelnosti 
• role řídících orgánů
• firemní politiky udržitelnosti

• negativní dopady podnikání firmy

• hlavní rizika jimž firma čelí

Podle jakých standardů se má reportovat (parametry ESG standardů)   

Toto upravuje nový čl. 29b.  Evropská komise formou prováděcího předpisu (delegated act) vydá standardy pro reporting podle požadavků čl. 19a a 29a 

• do 30.6.2023 upřesní informace, které je třeba reportovat, přinejmenším pak ty, které mají vykazovat účastníci finančního trhu
• do 30.6.2024 upřesní doplňkové informace pro vykazování dle čl. 19a (2) a informace, požadované po odvětvích, v nichž firma působí (s ohledem na specifickou rizikovost odvětví)
• požadavky nesmí vstoupit v platnost dříve než 4 měsíce po vydání

Standardy upřesní, jaké jsou požadovány informace výhledové, jaké retrospektivní, jaké kvalitativní a jaké kvantitativní. EK vezme mj. v úvahu obtíže, s nimiž se firmy mohou setkat při sběru informací napříč hodnotovým řetězcem, zvláště od aktérů, kteří sami nemají reportovací povinnost, a také již existující standardy pro reporting udržitelnosti, odpovědného podnikání, CSR atd., požadavky, které jsou kladeny na účastníky finančních trhů atd.

E - ENVIRONMENTAL

• omezení dopadů na změnu klimatu vč. emisí scope 1 a 2 a přiměřeně scope 3, adaptace na změnu klimatu, voda a mořské zdroje, užití zdrojů a oběhové hospodářství, znečištění, biodiverzita a ekosystémy

S - SOCIAL

• rovné zacházení a příležitosti pro všechny ( vč. genderové rovnosti, stejných platů za práci stejné hodnoty, tréninku a rozvoje dovedností, zaměstnávání a inkluze lidí s handicapem (disabilities), opatření proti násilí a zastrašování na pracovišti, diverzity), pracovní podmínky ( vč. jistoty v zaměstnání, pracovní doby, odpovídajících mezd, sociálního dialogu, svobody sdružování, rad na pracovišti, kolektivního vyjednávání vč. podílu pracovníků pokrytých kolektivní smlouvou, práva pracovníků na informace, konzultace a zapojení, work-life balance, ochrana zdraví a bezpečnost při práci), respekt k lidským právům, základním svobodám a demokratickým standardům (vtělených do dokumentů (následuje výčet) OSN, MOP (ILO), Evropské úmluvy o lidských právech, Evropské sociální charty atd.)

G - GOVERNANCE

• role řídících a dozorových orgánů vč. jejich složení, expertízy a dovedností, etika podnikání a firemní kultura vč. oblastí jako boj proti korupci a úplatkům, ochrana whistleblowerů, zajištění pohody zvířat, politický vliv a lobbying, řízení vztahů se zákazníky, dodavateli a komunitami vč. platebních podmínek a zvl. pozdních plateb malým a středním podnikům, hlavní prvky systémů interní kontroly a řízení rizik ve vztahu k  rozhodovacímu procesu a reportingu udržitelnosti.

*) Pozn.: Tento přehled poskytuje jen rámcovou představu o povinnostech ESG reportování a nijak nenahrazuje nutnost podrobného seznámení se všemi povinnostmi i výjimkami z nich, obsaženými v oficiálním textu směrnice.

Bije srdce celé firmy za udržitelnost ?  Nad výsledky jednoho průzkumu

Okolo udržitelnosti je řada článků, podcastů, prezentací i průzkumů. Je to přirozené a je to tak správně. Nedávno byl zveřejněn velmi zajímavý průzkum UDRŽITELNÝ BYZNYS 2023  (https://www.klepsimu.cz/udrzitelny-byznys-2023). Zajímavý nejen svým obsahem, ale i rozsahem. Účastnilo se 448 respondentek a respondentů, kteří působí jak ve velkých firmách nad 250 zaměstnanců (40% firem), tak ve středních i v malých firmách. Za povšimnutí stojí, že o udržitelnosti ve firmách hovořil v průzkumu nejvíce vrcholový management a majitelé (28%), následován marketingem (21%). Firemní pozice, specializované na udržitelnost či "CSR", byly mezi respondenty zastoupeny v jedenácti případech ze sta, pozice HR či PR ještě méně.

Skladba odpovídajících je potěšitelná právě proto, že nejvíce o tématu vypovídala nikoli úzká skupina zainteresovaných specialistů, ale právě lidé s odpovědností za celkové směrování byznysu. O to je zajímavější zamyslet se nad tím, o čem v průzkumu firmy vypovídaly. Kromě toho, co se daří, co firmy motivuje, je užitečné vnímat i to, co firmám brání v udržitelnosti pokročit. Výsledky průzkumu by nebylo správné bez bližší znalosti dat příliš zjednodušeně zevšeobecňovat. Přesto průzkum naznačuje že 

• udržitelnost firmy vnímají jako převážně "zelené" téma (ono "E" z trojice "ESG")
• udržitelnost patří převážně mezi priority vrcholového vedení 
• ve většině firem (včetně těch s podporou vrcholového vedení) je udržitelnost záležitostí jen několika lidí, v menšině firem je udržitelnost "věcí všech"
• ve většině firem se udržitelnost interně komunikovat daří
• ve velkých firmách je podíl odpovědi, že se rozhodně či spíše nedaří komunikovat dvakrát větší než u odpovědí, že se komunikovat rozhodně daří.  

Po obsahové stránce je udržitelnost v očích firem převážně „zelená“.  Sociální rozměr udržitelnosti, ať již jde o sociální témata uvnitř firmy nebo o rozměr celospolečenský (social impact), jako by v celém uvažování respondentů o tématu udržitelnosti absentoval.  Ve více než osmdesáti případech ze sta se firma udržitelností zabývá. Mezi největší překážky při zavádění udržitelnosti do praxe patří nedostatek kapacit, kompetencí a financí, nejasná legislativa, chybějící technologie a nedostatek znalostí a informací. Ta menšina firem, které se udržitelností nezabývají, považuje za překážku absenci kompetencí, znalostí, informací a chybějící podporu vedení společnosti. 

Udržitelnost, pojatá primárně jako udržitelnost environmentální, evidentně firmám smysl dává a jejich podstatná část se jí věnuje. Zároveň se i zde potvrzuje, jak důležité je pro úspěch firemního úsilí i pro řízení změny nalezení souladu mezi vrcholovým vedením firmy a zaměstnanci. Odpovědi z průzkumu nám pro naše úvahy dávají zajímavé podněty.

Respondenti deklarují, že udržitelnost patří mezi priority nejvyššího vedení firmy (80%). To je dobrá zpráva, ale současně znamená, že v jedné pětině případů mezi top priority nepatří. Udržitelnost je záležitostí všech lidí ve firmě jen v menšině případů (41%). V poměrně velkém, bezmála dvoutřetinovém počtu případů, je udržitelnost záležitostí jen několika lidí ve firmě (od několika lidí napříč odděleními až po několik lidí v jednom oddělení či jednotlivce). 

Důležitou roli hraje interní komunikace a úspěšnost, jak se daří  komunikovat téma udržitelnosti dovnitř firmy. Průzkum poukazuje na to, že se sice daří (rozhodně daří/spíše daří) komunikovat velké většině (více než dvěma třetínám) firem. Zároveň platí, že čím je firma větší, tím se jí daří komunikovat méně. Ve velkých firmách se rozhodně daří komunikovat jen v 16% a rozhodně či spíše nedaří v 31%.

Tento zajímavý a upřímný pohled do firemního světa a řízení agendy udržitelnosti může znamenat i inspiraci a příležitost slabší místa lépe poznat, pojmenovat potřeby a přispět postupně ke změně. 

ESG – příležitost pro strategickou pozici firmy 

Řada podniků, které dosud zprávy o udržitelném podnikání vydávaly podle vlastního uvážení, anebo vůbec, bude muset od roku 2025 začít naplňovat evropskou směrnici o podávání zpráv o udržitelnosti (CSRD). Ta již byla schválena a do července 2024 by ji mělo Česko "překlopit" do naší legislativy. Tato široce komentovaná povinnost, symbolizovaná písmeny ESG, nastaví nová a rozšíří stávající pravidla. Povinnost se dosud týkala omezeného počtu podniků "veřejného zájmu" ve smyslu původní směrnice o tzv. nefinančním reportingu. Nelze se divit, že nový předpis nedoprovází jen jásot. Některé firmy, které se čtením v evropské směrnici přesvědčí, že se jich "to" netýká, si možná i oddechnou. V dnešní prudce proměnlivé době mají firmy i bez nových povinností plno starostí, jak obstát na trhu. Směrnici stojí za to si přečíst, i když není jediným rámcem, který ESG definuje. Důležité je položit si otázku - může být celý koncept ESG užitečný ?  Může být směrnice EU 2022/2464 přínosem ? Ano, může. Jak pro firmy, jichž se bude legislativní povinnost týkat. Tak i pro firmy, na něž se přímá legislativní povinnost vztahovat nebude. 

Reporting jako "nová realita"

Bez ohledu na to, kdy a jak přesně budou dočišťovány a upřesňovány legislativní detaily, bez ohledu na to, že mnohé firmy nebudou "povinnými osobami" ve smyslu zákona, péče o ESG se stane "novou realitou".  A to i mimo rámec státní regulace. "ESG" přístup bude stále více "samozřejmým" a "očekávaným" přístupem, který bude investorská, bankovní a pojišťovnická komunita očekávat od těch, kdo s jejich penězi podniká. Důvodů, které mohou být pro firmu přínosem, je však více. Nemusí tedy jít jenom o to přesvědčit finanční sektor, že s jejich penězi zacházíme dobře a odpovědně. Stakeholderů, kteří mají o téma zájem, je celá řada. Nevyjímaje firmy samotné - od řadových zaměstnanců po management. Nová povinnost může být pro firmy příležitostí si v oblasti udržitelnosti „uklidit“. Zmapovat, co z povinností plní. Pojmenovat slabá místa, od opomíjených oblastí, které mohou být příležitostí, až po zavedení postupů, jak ESG měřit a řídit (respektive lépe měřit a lépe řídit). Firmy k svému překvapení mnohdy zjišťují, že vůbec nedělají málo. Toto vše pak bývá ztvárněno v "reportu udržitelnosti".  Zkratkovitě je to právě reporting , na který je napřena pozornost. Vždyť nakonec název samotné evropské směrnice, která pozornost k ESG tématu urychlila, se týká právě "podávání zpráv" o udržitelnosti. 

Význam pohledu "dopředu"

Z podstaty věci je report “pohledem dozadu”. A to není celý příběh. Důležitý je pohled „dopředu“. Tam "vepředu" firma generuje to, co následně bude reportovat. Pohled "dopředu" však má rovněž více podob. Utřiďování firemních priorit udržitelnosti do obvyklých několika "pilířů", nastavování cílů a akčních plánů (a v nesposlední řadě projektové řízení - a volba správných nástrojů pro takové řízení).  Stojí za to i trošku poodstoupit od spíše operativního pohledu na budoucnost a zkusit se podívat na udržitelnost z hlediska strategie. 

Udržitelnost se objektivně - bez ohledu na to, jak moc či málo má firma tuto tématiku zmapovanou - dotýká tak či onak celého byznysu firmy. Udržitelnost má ekonomické, sociální i environmentální aspekty. Je to komplexní téma, které nemá jen jeden rozměr. Naplnění požadavků nové směrnice, případně inspirace touto směrnicí, je proto nejen tématem pro reporting, ale i věcí strategie (vlastně především věcí strategie). Jaké je poslání naší firmy, důvod, proč podnikáme ? Jaká je naše strategie, kterou naše poslání naplňujeme ? Toto jsou velice relevantní, praktické otázky. Pro firmy je proto výzvou identifikovat mezi společenskými tématy taková, která mohou být příležitostí pro jejich byznys. Takové propojení může mít více podob. V řadě oblastí se vyskytnou příležitosti, jejichž byznysové řešení současně pomůže úspoře nákladů a provozní efektivitě. Taková - často "zelená" - řešení nepochybně pomáhají přispívat k řešení společenského tématu. Ostatní firmy z oboru však dříve či později takové řešení uplatní a lídra „dotáhnou“. Opravdovou výzvou je nacházet takové příležitosti, které posílí strategickou pozici firmy, kterou konkurence - na rozdíl od provozní efektivity - tak svižně nedotáhne.